THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Spolok z kalifornského San José svoj vznik datuje k roku 1992, funguje však na etapy, a v tej druhej, od roku 2001, vydal demo, EP, split a debutový album „Freakery“ (2006). Potom na nejaký čas išiel viac – menej k ľadu a členovia si riešili iné hudobné projekty či osobné záležitosti. V posledných dvoch rokoch však o CRETIN bolo opäť počuť o čosi viac a dnes už je jasné, že sú späť v plnej sile.
A takisto v mierne vynovenej, na kvarteto rozšírenej zostave, ktorú možno „uvedomelí“ pochvália aj za v súčasnosti uctievanú „genderovú vyváženosť“. V prvom rade je zásadná zmena na čelnom poste – frontmana, gitaristu a vokalistu Dana Martineza vystriedala Marissa tohože priezviska. (Ale odhadujem, že s prípadným nacvičením staršieho materiálu Marissa veľa času tráviť nemusela.)
Ďalšou babou u CRETIN je druhá gitaristka Elizabeth Schall, a na base a bicích máme známe firmy – Matt Widener (LIBERTEER, napr. aj ex-EXHUMED, ex-GENERAL SURGERY) a Col Jones (REPULSION, DEKAPITATOR, ex-EXHUMED). Najneskôr teraz aj laik začne tušiť, že CRETIN asi nebudú žiadna zasnená post-niečo pohodovka, ale nejaký rambajz. Správne, hukot, a to vyberaný.
„Stranger“ pozostáva zo štrnástich kusov prvotriedneho zúrivého, agresívneho, chytľavého nárezu, ktorému popri nehranej surovosti nechýba ani vtip, istá ľahkosť a tu a tam svieža melodika, ktorá z diaľky pripomenie aj Mattov slávnostný, odhodlane znejúci LIBERTEER. A je tu kopa sól, ctiacich staré časy, celkom pochopiteľne, pretože CRETIN dávny vek metalového extrému pamätajú a vo svojej tvorbe naň odkazujú.
O čo ide – o zmes starého priamočiareho grind coru na spôsob RIGHTEOUS PIGS, UNSEEN TERROR a samozrejme REPULSION, pričom na mnohých miestach gitary v spojení s náklepmi vyznievajú, ako keby MOTÖRHEAD hrali grind. „Stranger“ má v tomto smere skvelý ťah a ide o šťavnatý, priamočiary a čitateľný extrém, v ktorom popri 80-kovom grindovaní do hry vstupuje aj deathmetalový pravek v podaní POSSESSED, SLAUGHTER, prípadne CARNAGE, MACABRE a AUTOPSY.
Milovníci „novej“ extrémnej hudby toto asi môžu vynechať, keďže ide o „hold základom“, ale ten, kto si ich je vedomý, ocení aj kolekciu Marissiných veľmi neženských, zlostných, surových, až hulvátskych revov – miestami znie napr. ako Paul Speckmann – a prirodzený, drsný, útočný zvuk nahrávky. Bonusom je zaujímavý „umelecký“ obal a tak zľahka psycho texty. V rámci plus-mínus grind coru výdatné zakončenie roku 2014.
CRETIN spravili nadupaný „starý“ grindový album pre rok 2014 a možno aj pre ďalšie roky.
8,5 / 10
Stranger (2014)
Fourteen (SP) (2014)
4 Hits from Hell (split) (2006)
Freakery (2006)
The Full-Lenght Demo (2005)
The Repulsion Tribute Album (nevydaný) (2004)
Cretanic Grind Ambush (EP) (2004)
Extreme Cretanic Grindcore (demo) (2003)
..pěkně to sypou, má to koule správnej punkovej nádech..
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.